Sleepka

Nepál září 2025 🇳🇵❤️
2. den na treku
Aklimatizační den. Dnes nás čeká aklimatizační výstup k Jezeru Ice lake. Výstup k jezeru, které je 4600mnm vysoko. Vycházíme o půl deváté ráno a prší. Skoro si říkám, jestli nám ta aklimatizace za to stojí 😁 Oblékáme si pláštěnky, někteří účastníci zájezdu ještě pláštěnky dokupují, oblékají si sněhové návleky v domnění, že pomohou proti vodě a vyrážíme… Prší. Teplo taky vypadá jinak. Cestou jsme se na chvilku zahřáli v kamenné chýši u místního pastevce a po cca 4 hodinách cesty v dešti do kopce jsme konečně došli k jezeru. Prší. Rychlá fotka a sestupujeme zpátky do Manangu. Zcela mokrý, případně propocený docházíme zpátky do ubytování. Zhýčkaní místní kavárnou dáváme (asi poslední trekové) capuccino a croissant. Pak česnekovou polévku k večeři a nudle “na asijský způsob”. Nepálci nám rozdělali obeň v kamnech a tak si můžeme prosušit mokré věci. Povídání o dalších dnech treku.. a kolem desáté schůzování rozpouštíme a jdeme pomalu spát … 🐔

Nepál ❤️
Ještě než se rozepíšu o zážitcích aktuálních a budoucích, ráda bych se vrátila k předposlední výpravě do Nepálu. Nechala jsem ji tu rozepsanou a minimálně sama pro sebe bych ji ráda uzavřela.
S odstupem času vnímám Mardi trek (poslední záznam na sleepce) krásně. Další dokonalý splynutí s Himalájí. Ale .. ne všechno je vždycky zalitý sluncem. Může se stát cokoli. Jsou to hory, jsou vysoký a může vás tam překvapit úplně cokoli, i když je navštívíte hodněkrát. Možná pravě ta nevyzpytatelnost sem přitahuje tolik dobrodruhů. Já jsem téměř na vrcholu kopce chytla zánět ledvin, vedlejší účinky antibiotik (nosím je sebou pro jistotu) spojené s nadmořskou výškou mi daly zabrat.. Protože jsem zvyklá se nevzdat, vysápala jsem se nahoru a pak se sesápala dolu. Dnes mi to přijde až neuvěřitelný, jak se člověk dokáže zmáčknout, i když se mu klepou kolena, má horečku, zimnici.. Nicméně láska k těm dokonalým a ušlechtilým vrcholům mě neopustila. S láskou a očekáváním se sem vracím. S respektem k přírodě, pokorou k životu. A taky s nadějí. A s chutí dotknout se hvězd, nebo se jim aspoň přiblížit.
Přikládám úryvek z knížky, který jsem pořídila ještě dávno před první cestou do Nepálu. Dost se s tím ztotožňuju 🇳🇵❤️🙏🐔

Nepál březen/duben 2024
Čtvrtý den. Zásadní den našeho Mardi treku, protože máme dnes nastoupat do 4500 mnm - Mardi base campu. Budík na čtvrtou, oblékání se s čelovkou (v horách, ostatně i mimo ně) jsou výpadky elektřiny celkem časté. A o půl páté už naše malá skupinka, nakonec jen pěti lidí míří k vytouženému vrcholu našeho treku. S čelovkou asi ještě hodinu a začíná svítat. Už ale za svitu měsíce jsme trochu tušili, že budeme mít štěstí a hory se nám ukážou od úpatí po vrcholky bez jediného mráčku. Tak se taky stalo. Stoupání místy ale trochu bolelo, s přibývajícími výškovými metry se i dech krátil a i když energie by se ještě dostávalo, je potřeba zvolnit, prodýchat se a zas pomalu postupovat k cíli. První zastávku děláme po 500 výškových metrech v 4000 mnm na Mardi view point, hrnek horkého čaje a pokračujeme dál. Pro mnohé turisty je ale toto stanice konečná a vracejí se zpět. Pro nás je to příjemné, protože jsme na cestě rázem sami. Po hodince, cestou přes ledové plotny a zasněžené svahy, ale i přes sluníčkem vypálená místa bez sněhu docházíme do základního tábora hory Mardi ve výšce 4500 mnm. Je to, a musím se opakovat, píšu to často, dechberoucí nádhera. Himaláje. Hory, které si nejde nezamilovat. Doslova v obklíčení hor se kocháme přenádhernými výhledy. Ve mně se mísí pocity štěstí, že něco tak úžasného můžeme zažít a vidět a zároveň pocit pokory, že něco jako je tak krásná cesta můžeme vůbec absolvovat. Nastává čas se vrátit do High campu. Je něco okolo deváté a my se otáčíme. Hory, jako by postupně končili s dnešním představením, pomocí mraků stahují oponu a my s díky odcházíme. Cesta dolů je trochu bolavá na kolena, s každou sklesanou stovkou metrů se ale dýchá mnohem lépe. Po půl 11 ranní docházíme do místa, kde jsme před více jak 6 hodinami vstávali. Dáváme si pozdní snídani, balíme věci a odebíráme se zas o něco níže - do Low campu (2970 mnm). Lhala bych, kdybych tvrdila, že únava nás nedostihla. Já kupříkladu trávila v Low campu příjemné odpoledne ležíc na matraci na slunci.. Večer jsme povídali, pouštěli nepálcům české písničky a tancovali. Byl to dlouhý, ale pro mě určitě nezapomenutelný den. 🐔