Pytko & Fifča

Víme, že ne každý z vás jede na Facebooku, proto nás nově najdete i na Instagramu! 📸
Zatímco tady na FB budeme dál sázet plná alba, detailní popisky a dlouhé příběhy, IG bude spíš taková light verze pro nenáročné.

https://www.instagram.com/pytkofifca?igsh=MXhlZ2h2Nmw5b3QycA==

Dojeli jsme do hlavního města Makedonie, kde je víc mramoru než v lomu a víc soch než obyvatel. Skopje je takové muzeum pod širým nebem, které vzniklo, když si vláda v roce 2014 řekla: „Máme sice vysokou nezaměstnanost a prázdnou státní kasu, ale co nám fakt chybí, jsou obří vítězné oblouky!“

Dominantou náměstí je 22 metrová socha toho, jehož jméno se nesmí vyslovit. Tento drobeček stál 7,5 milionu eur. Oficiálně je to prý jen „Válečník na koni“. Proč? Protože Řekové začali okamžitě prskat něco o krádeži historické identity, že Alexander Veliký byl jejich, protože starověká Makedonie byla součástí řeckého království a tak se musel hrát slovní fotbal, aby se sousedi nepobili.

​Skopje je taky rodištěm nejslavnější řeholnice světa. Matka Tereza a.k.a. specialistka na utrpení razila heslo, že čím víc to bolí, tím blíž jste Bohu. Dneska tam, kde ji pokřtili, stojí pamětní dům – ideální místo na rozjímání o tom, jestli vás ty otlačené nohy z chození po městě posouvají blíž k osvícení, nebo jen k nákupu náplastí.

✂️ Balkánský "Střihoruký Edward" aneb Jak jsme se stali uměním 🖼️
​Mysleli jsme si, jak jsme světoví, ale zase jsme se jednou nechali ulovit jako amatéři do klasické turistické pasti.
​Scénář jak z levného filmu: Přitočí se k vám týpek. Vypadá, že chce poradit cestu nebo pomoct s fotkou. Už se nadechujete, že ze sebe vysypete svou nejlepší angličtinu, když začne… stříhat.
​Než stihnete říct „makadamový ořech“, držíte v ruce papírové siluety svých vlastních profilů. A pak přišla ta nejlepší část – prý „dejte, kolik uznáte za vhodné, ale standardní cena je 8 €.'' Za kousek černého papíru a dvě minuty práce? To už je skoro cena za jeden Alexanderův palec na náměstí!
​Nakonec vyfasoval 3 € a náš nejvíc "sorry, kámo" výraz. Tvářil se, jako bychom mu právě znárodnili nůžky, ale co už – umění vyžaduje oběti, a v tomhle případě to byla jeho nálada a naše tři eura.

Jedeme na jih, určitě za teplejším počasím než je u nás, že jo? Koupačka, drinčíky... Haha, naivky.
Severní v názvu Makedonie dostálo svému jménu, protože nás na ohridském letišti mlasknul přes čuňu totální severák a 13°C v pravé poledne. No co už, vytáhneme bundy a zatneme zuby při vzpomínce na téměř letní počasí v Česku.
Následuje běžná praxe: taxi z letiště, ubytko, vybrat prachy, koupit simku... Tentokrát jde všechno podezřele hladce, všechno funguje a nikdo se nás nesnaží podělat. To je snad poprvé.
Pochodili jsme památky, nábřeží ohridského jezera, dali si z něj pstruha, jak jinak než na ohridský způsob, tureckou kávu na písku a jeden z nejlepších dezertů na světě (podle Pytka, Fifča to kategoricky odmítá) - trilece.
Jestli jsme si mysleli, že nám během toho někdy byla zima, tak jsme absolutně nečekali, co přijde v noci. Teplota okolo 2°C, v ubytku možná 5°C a žádné topení. Voda naštěstí tekla teplá, ale ručníky nám nedali a majitel k nezastižení. Tak jsme se utřeli do propocených triček, zalezli pod 3 deky a noc nakonec přežili...