AdEli

Ian Urbina - OCEÁN MIMO ZÁKON.
Dokumentární kniha amerického novináře o tom, jak těžký je život daleko od pobřeží, v nekonečnosti oceánu. Oceán postrádá ochranu, je plný chaosu a zoufalství, jímž lidé, kteří na vodě pracují, často musí čelit.
Ian Urbina sbíral podklady pro tuhle knihu na cestách, které čítaly čtyřicet měsíců, osmdesát pět letadel, čtyřicet měst, všechny světadíly, přes 12 000 námořních mil po všech pěti oceánech a dalších dvaceti mořích.
Přesto, že více než 56 milionů lidí po celém světě pracuje na moři na rybářských lodích a 1,6 milionů na nákladních lodích a tankerech, víme toho o moři překvapivě málo.
V knize jsou příběhy o nezákonném rybolovu, černých pasažérech, o lékařce přepravující ženy na otevřené moře, aby tam prováděla jinak ilegální potraty.
Nejvíce mne zaujaly příběhy o pytláckém lovu ryb, vytěžování moří a týrání mořských živočichů. Jsou zabíjeny tisíce tun nevinných mořských živočichů, zaměstnanci na lodích většinou pracují v nelidských podmínkách i 20 hodin denně, 7 dní v týdnu bez adekvátní mzdy. Na lodích je minimální hygiena a kapitáni lodí neváhají lovit tisíce tun ryb, přesto, že riskují potopení lodi a i k tomu často dochází.
Kniha je obsáhlá, nicméně velmi zajímavá.

DCERA SNĚHU od Eowyn Ivey byla pro mne pohádkou.

Příběh jednoho manželského páru, který touží po dítěti. Jedno dítě se jim narodilo mrtvé, uplynulo několik let a další se jim nedaří počít. Rozhodnou se odejít na Aljašku a začít zde nový život. Když v zimě napadne sníh, postaví ze sněhu místo sněhuláka malou dívku. Daji jí šálu a rukavice. Druhého dne venku není ani dívka ze sněhu, ani rukavice s šálou. Zanedlouho uvidí u lesa postávat malou holčičku, která má jejich šálu a rukavice…

Sblíží se, holčička za nimi chodí častěji a častěji, jen na noc vždy odejde do lesa. Jakmile začne na jaro roztávat sníh, rozloučí se s nimi. Jack si myslí, že už ji nikdy neuvidí. Mabel ví, že se vrátí a šije pro ni nový kabátek. Ví to, protože v dětství četla ruskou knihu o Sněguročce. A tam je ten příběh popsán….

Je Faina, dívka, která s nimi večeří s povídá si, skutečná nebo jen fantazie?

Odpověď neznám ani po přečtení knihy. Proto pro mne kniha byla pohádkou. A tím nemyslím, že bych z knihy byla tolik okouzlena. Co se mi na knize nejvíce líbilo, byl barvitý popis přírody, zimy a života na Aljašce. Ten popis mne více vtáhl do děje, než samotný příběh. Který bezesporu byl zajímavý, pohádkový, fantazijní.

Navzdory vysokému hodnocení mne kniha neokouzlila tolik. Nicméně někoho, kdo má rád příběhy na hranici skutečnosti a fantazie, kniha může velice zaujmout.

SVOLENÍ - Vanessa Springora
Autobiografický román o vztahu čtrnáctileté dívky a padesátiletého muže.

Vanessa Springora je francouzská režisérka a nakladatelka. Mužem, s nímž měla vztah, je Gabriel Matzneff, pedofilní francouzský spisovatel a sexuální predátor, který za svá literární díla získal i ocenění. To bylo ovšem předtím, než byla vydána kniha Svolení v roce 2020. Vztah mezi nimi probíhal v 80. letech, kdy společnost ve Francii byla mnohem tolerantnější. Své sexuální praktiky G.M. popisoval v několika knihách vydaných v 70. a 80. letech. Tehdy byly jeho praktiky přehlížené a společností tolerované. Byl považován za spisovatele, který obhajuje svobodu. Ve Francii byl až do vydání románu Svolení uznávanou součástí francouzské literární scény.

Matka dívky o vztahu věděla a “akceptovala” jej. Ona sama přivedla dceru na večírek mezi spisovatele, kde se s ní G.M. seznámil. Dívka se do něj zamilovala a se vztahem souhlasila. Chyběl jí otec, který rodinu v brzkém dětství opustil a neudržoval s dcerou kontakt. Byla ráda, že ji někdo obdivuje a miluje. Až později pochopila, že je ve vztahu využívána a sama z něj odešla a chtěla začít nový život. S následky bojuje po celý život a navštěvuje terapie.

Gabriel Matzneff stále žije. V době vydání knihy mu bylo 83 let.

Beton a hlína od Viktorie Hanišové.

Kniha rozhovorů o udržitelnosti, soběstačnosti a bližšímu vztahu k zeleni ve městě. Rozhovory vede spisovatelka Viktorie Hanišové se zakladateli jednotlivých spolků či organizací.

Pro mne velice zajímavá kniha, která nahlíží na zahradničení a život na komunitních zahradách, na včelařství, pěstování zeleniny a ovoce v zahrádkářských koloniích, kompostování, permakulturu a recyklaci starého nábytku především ve velkých městech. Dozvěděla jsem se v ní spoustu zajímavých informací.

Pokud si někdo nechce knihu číst a přesto by je konkrétní místa a spolky zajímaly, uvádím jejich výčet:
🌿 komunitní zahrada Kuchyňka - Praha
🌿 Asociace místních potravinových iniciativ (AMPI)
🌿 družstvo Viktorina Loca - Příbor
🌿 Hradčanské včely - Praha
🌿 Permakultura Lipka - Brno .cz
🌿 Trash Hero
🌿 zahrádkářská kolonie na Žlutém kopci - Brno
🌿 čtverečková zahrádka, Ekodomov
🌿 Na Ovoce
🌿 komunitní zahrada Pastvina - Praha .pastvina
🌿 Guerilla gardening Brno
🌿 Kokoza - Praha
🌿 Z pokoje do pokoje - Praha

Kniha Z Popela ve mne vyvolala během čtení spoustu rozporuplných pocitů. Od strachu, pohoršení, milých myšlenek až po slzy na samotném konci knihy, který jsem nečekala.

Je to kniha plná emocí a myšlenek. Kniha, která vás okamžitě vtáhne do děje a do poslední strany nepustí. Kniha se odehrává ve Švédsku, napsal ji švédský spisovatel, ale nebojte, detektivka to není.

A o čem příběh je? O rodině se třemi syny, kteří měli chalupu v lesích u jezera, kde trávili dětství. Byť zní místy popis jejich dětství idylicky, úplně tomu tak nebylo. Bráchové se sejdou po matčině smrti, aby splnili její poslední vůli… kniha je tvořena právě tím posledním dnem a vzpomínkami na dětství…

Nenápadná a za mne skvělá kniha. Miluji takovéhle knihy. Knihy plné emocí a nelehkých životních situací. Takový totiž život je.