Elohim CZ

Trauma

"Gabor Maté, psychiatr zaměřený na trauma, tvrdí, že celá společnost je traumatizovaná. Už jen způsob, jak přicházíme na svět, je hluboce traumatizující. Stále tu taky hraje prim výchova z pozice moci, protože dítě neví, co je pro ně dobré.”

Celá společnost je traumatizovaná, protože vyrostla na pohádkách a venku je skutečný život.

Život na této planetě je hmotný, což znamená, že veškeré prožitky jsou tělesné a zároveň doprovázené strachem z ohrožení téhož těla a potažmo i samotné existence.

Život není traumatizující. Je skutečný, hutný, těžký a krásný zároveň. Trauma nastává v momentě silného prožitku, ve kterém naše psychika nebyla schopna tento prožitek zpracovat, přijmout a následně pochopit a následně umožnit růst vědomí z této zkušenosti.

Proč je toto "slovíčkaření" důležité?

Pokud je svět traumatizující, pak potřebuje nápravu. Je potřeba aby to někdo změnil. Udělal zážitky v tomto světě bezpečnější, lepší nebo méně intenzivní. Obvykle to chceme po politicích nebo po někomu "kdo to může zařídit".

Svět je ale v dokonalé rovnováze, odrážející jen to, co je v kolektivním vědomí lidstva. Cesta ke změně je cestou změny kolektivního vědomí lidstva, skrze změnu každé jeho součástky, každého jednotlivce. Až se vyčerpá potřeba kolektivního vědomí za "traumatizujícím zkušenostmi" - svět se změní.

Samotný fakt, že o tom tématu mluvíme, svědčí o tom, že se tato změna blíží. Nicméně, jedna z lekcí, která má být pochopena, je právě fakt, že tento svět je tady pro nás, odráží přesně naše potřeby v tomto okamžiku a nabízí možnost pochopení, skrz kolektivní lekce. Tak pochopíme? Pro sebe, pro ostatní, pro kolektivní vědomí - a umožníme tak růst a následně také změnu?

Dožadováním se nápravy ze strany někoho jiného jen vyjadřujeme, že změna zatím není v naší moci, v našich vlastních silách. Sníme tak o "lepší" společnosti, narážíme na hrubou realitu a stěžujeme si na přibývající traumata.

Predrag

Z hlubin dávných časů,
ze zapomenutých koutků sebe sama,
ze vzdálených končin známých i dosud nepoznaných,
z největších hlubin a všeobjímajícího ticha,
křičí Nevyslovitelné.

S každým nádechem k sobě volá,
a přitahuje každou věc, každý cit.
Nerozlišuje malé a velké a vzdává se samého sebe.

Splynutí je úplné a elektrické.
Všechny paralelní světy, všichni rádci a vyšší já
natahují ruce a stávají se součástí energetické sítě.
Všeobjímající, všeprostupující.

Neexistuje vinna, není možnost udělat chybu, vše je již dokonalé.

S každým výdechem se šíří energie Lásky Stvoření. Pocit domova sílí. Každý výdech volá napříč časoprostorem.
Volá další součásti, staré známé, předky a budoucí děti.

Vnitřní láska se zbavuje okovů a vyzařuje elektrickou, magnetickou vibraci, která rozkmitává každý atom těla. Ustupují emoce, rozum a nakonec i fyzické tělo.
Jen tělo energetické vnímá vzájemné propojení celého života, celého bytí.

Jsou slyšet jednotlivé tóny, hlasy, křiky, ovace… Za těmi zvuky je ticho. Je tam, schované mezi zvukovými projevy. Za tichem je však další melodie, píseň.

Ta zprvu slyšet není, je ale přesto tam. Společné broukání. Vytváří je společné snění Stvoření. Melodie soudružnosti Života, společná oslava Bytí, Stvoření a vzájemného tvoření.

Hmmm.. Tak Bůh si také při práci brouká... Ohhh, já tě znám starý příteli! Odloučili jsme se na chvíli ale - jedno (jedním) jsme. ☀️⚡️🧲🧬💗☯️🎶 💫

Kdo je víc? Kdo je výš?
Přátelé - přesun do tzv. 5D, překmit nebo (vibrační) vzestup - se týká *celého* lidstva. Nejen jedné jeho části