ZuzkaCats

KOCOUREM MĚSÍCE BŘEZNA je v našem kalendáři LÁDÍK
Už skoro rok má opravdový domov a na život s lidmi si zvyknul překvapivě pěkně. Jeho "taťka" je zdravotní bratr, tak se Ládík nechal vyobrazit ve stejné roli.
Připomeňte si, co se mu vloni stalo.:
"Ahoj, jmenuju se Ládík a nebo taky Láďa Latté a chtěl bych vám povědět, co se mi stalo. A taky vás požádat o pomoc, protože tohle nejen strašně bolí, ono to bude i drahý.
Narodil jsem se plaché mamince na jednom hospodářském dvoře. Místo je to dobrý. Za plotem jsou pole a tam hafo myší a taky sem chodí Míša, která nás krmí a snaží se aby jsme se měli, co nejlíp. Když jsme byli malí (mám ještě 2 bráchy), chtěla nás Míša odchytit a vymazlit a najít nám opravdové domovy. Ale maminka nám nikdy nedovolila vlézt do odchytové klece a tak jsme tu zůstali. V květnu nám bude rok.
V pátek 7. února se mi stalo něco hrozného. Běhal jsem po polích za statkem a potkal jsem tam vlak. Bolest to byla hrozná, ale dovlekl jsem se zpátky na náš dvůr. Vůbec jsem nevěděl, co se děje. Strašně moc mě bolela zadní tlapka, ale když jsem kouknul, tak jsem jí tam půlku neměl. Když nás přišla Míša nakrmit, šel jsem k ní a plakal, ale taky jsem se bál a utekl jsem, když se mě zkusila chytit.
Hledali mě každý den. Míša a její kámoši. Intenzivně během víkendu i s termovizí, pak dál v týdnu - kdykoli to šlo. Asi 2 x mě i vypátrali, ale pořád jsem se bál a chytit jsem se nenechal.
Další neděli (16.2.) mi začalo být hrozně. Bolelo to víc a víc. Byl jsem slabý, protože jsem jenom spal a nejedl a navíc začala být hrozná zima. Když večer Míša přišla, zahodil jsem strach a došel si k ní pro pomoc. Noc už jsem strávil v teple, najedený a s lékama na bolest.
Včera jsem byl na operaci. To, co z mé nohy zbylo, amputovali. Už jsem tam měl zánět a nakonec by mě zabila postupující sepse. Jsem teď v kočičí nemocnici, mám ATB a další - silnější léky na bolest. Paní doktorka řekla, že kdybych si nepřišel pro pomoc, umřel bych.
Pořád se trochu bojím, ale vím, že pomoc potřebuji.
Nevím, co bude pak, ale teď jsem rád, že bolest a zima jsou pryč.
Brzy vám zase napíšu. Váš Ládík"

Jmenuji se Kiki. I když na to nemám papír, jsem britská aristokratka každým coulem. Hledám klidný domov jako jedináček. Ideálně s balkónem nebo zabezpečeným oknem, abych se mohla slunit. Jsem středního věku a zdravá jako řípa. Pokud se chcete ucházet o mou tlapku, pište služebnictvu. [email protected]