Digiděti

Není úplně dobrý nápad mít sociální sítě na občanku. Ani když je to kvůli ochraně dětí. Je lepší opustit sítě, které bychom kvůli dětem rádi vyzmizíkovali z jejich životů, a založit si nové sítě. Takové, kde klidně budou moci být větší děti.
I když také můžeme objevit, že komunikace přes sociální sítě je vlastně docela nepraktická a objeví se nějaká úplně nová společenská zvyklost... To se v historii stávalo často.

Z textu Hynka Trojánka:

"I přes tyto známé nedostatky se počet zemí, které přistupují k ověřování věku a k ukončení dosavadního „self-declaration“ způsobu, kdy stačilo odkliknout, že nám je 18, „utěšeně“ rozrůstá. A to přes to, že aktuální čísla z Austrálie, první země, která s plošným ověřováním věku dětí začala, ukazují, že opatření absolutně nefunguje.

Je to jen pár dnů, kdy se svým řešením pochlubila i Evropská unie. Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen sice klade důraz na to, aby aplikace potvrdila zletilost, aniž by byly o uživateli prozrazeny jakékoliv další osobní informace, ale trvalo jen pár hodin, než nástroj zcela rozcupovali odborníci na digitální soukromí…

Obdobně neslavné spuštění podobného nástroje jsme ostatně zažili přímo v Česku před dvěma lety. Také jsme byli ujišťováni, že používání digitální občanky opravdu jen umožní prokázat totožnost, aniž by snad někam tekla data o tom, kdo a komu se legitimoval. Načež se ukázalo, že kamsi do zahraničí tečou data, kdo a komu se legitimoval.

S ohledem na výše uvedené by se tak mohlo zdát, že získat sympatie pro plošné zavádění aplikací na ověřování věku bude těžké. Přesto se žádný sborový odpor nekoná. Jediná skupina, která se hlasitě ozývá, je nakonec ta, kterou mají uvedené nástroje nejvíce chránit – děti."

Poklízet internet v dětských očích může začít snahou o nedívání se na krátká videa. Jejich sledování je rozhodně špatně, rozbíjí pozornost i schopnost myslet, vytváří závislost vychytanou produkcí dopaminu, generuje ohromné množství datových bodů, z nichž se dá o sledujícím člověku vypočítat, jak ho k proudu nasekané nereality přišpendlit ještě hlouběji.

Brainrot, hniloba mozku. Slovo původně označovalo mlhu, jež popadne mysl, kdykoli se člověk (klidně dospělý) nechá unést doomscrollingem krátkých videí. Dnes si děti ve hře Steal brainrot na Robloxu hnilobu mozku navzájem kradou.

Rychlá videa se dají vypnout v prohlížeči nějakým rozšířením. Já tu třeba nevidím žádné reelsy díky Facebook Reels Blocker. Existuje ShortsBlocker nebo Remove Youtube Shorts... Vypínat stories z Instagramu nedává smysl, protože celý instagram je strojem na brainroty, totéž TikTok a Snapchat, ale můžete to zkusit, třeba to bude lepší.

Děti dříve či později přijdou na to, že se to dá zase vypnout, ale alespoň u prvostupňových dětí to může pár let fungovat, budou-li sledovat Youtube jen na počítači, co máte pod kontrolou. A dívat se delší videa...

O tom, jak totéž udělat na telefonu, se smí diskutovat v komentářích, ale já nebudu do středy na netu, tak se neuzúčastním, děkuji za pochopení a díky za ty praktické rady pro ostatní. Nejlepší je, když děti žádný telefon nemají a poznávají internety na jiných zařízeních...

Z autodokumentárního textu o scrollování Michaely Švandové v Druhá: směna (odkaz v komentářích):

"Nadměrná konzumace krátkého obsahu mi vaří mozek. Často mám problém vzpomenout si na slovo, dát dohromady větu. Ještě před pár lety jsem při sebemenším náznaku násilí odvracela oči. Nezvládala jsem se dívat na krev, trosky, chudobu, utrpení. Teď už nic moc necítím.

Na letargii ale není čas. Zdroje dál tečou zespoda nahoru, Palestinci*ky jsou každý den stále vražděni*y, nájmy pořád stoupají. Ano, někdy si poležím v posteli a budu koukat na týpka, který své tělo postupně photoshopuje do tvaru všech Pokémonů. A odmítám se kvůli tomu cítit špatně. Já ani ty si ale nemůžeme dovolit zploštit se a znecitlivět. Nechat své neurony zapadnout až na dno kompostu. Nebo se opít představou, že správnou kombinací memísků porazíme systém. Hurá do reality, posíleni*y klidně portfoliem vtípků s Melanií Trump. Tralalero tralala."

Digitální technologie jistě mají ve škole své místo, jen je to potřeba o dost víc promýšlet.
Což není snadné, protože aby to dávalo smysl, je potřeba současně výrazně proměnit fungování informačního média, kterému říkáme škola. A to je fakt složité a na desetiletí...

Takže zatím postupně objevujeme, že rozdávání tabletů všem spíše nikam nevede:

"Šok přišel v roce 2022 s výsledky mezinárodních testů PISA, které u norských dětí zaznamenaly největší propad ve čtenářské gramotnosti v historii. Následovala statistika, že norské základní školy opouští ročně 15 tisíc dětí, které neumějí pořádně číst, a každý čtvrtý patnáctiletý školák nedosahuje ani minimální úrovně nutné k porozumění delšímu textu.

Má aspoň nějaké „digitální kompetence“, o kterých mluvilo prohlášení vlády v roce 2015? Pokud za ně považujete schopnost sledovat videa na YouTube a hrát online hry, tak ano. Ale jinak jsou na tom školáci v Norsku úplně stejně jako ve všech srovnatelných zemích.

Navíc, dnes se začíná prosazovat názor těch psychologů a neurovědců, kteří považují sledování „obrazovek“ za vyloženě škodlivé. Některé studie to potvrzují, jiné jsou opatrnější. Zatím nedokážeme s jistotou říct, že se používání mobilních telefonů a tabletů stane „novým kouřením“, ale mnozí to prorokují.

V každém případě ale víme jedno: že Norsko a jeho politici udělali před deseti lety velkou chybu.

Dnes se to snaží napravit. Předně, jak současný premiér Jonas Gahr Störe, tak ministryně školství Kari Nessi Nordtunová oficiálně přiznali, že „nekritická digitalizace“ byla obrovskou chybou.

A nejen to, Norsko už přijalo zákon, který používání „obrazovek“ od 1. srpna 2026 v první až čtvrté třídě naopak omezí. Vláda vyčlenila miliardu norských korun (cca 2,2 miliardy českých), které budou investovány do podpory tištěných knih."

Odkaz na článek v komentářích. A v dalším odkaz na studii Unesco Ed-Tech Tragedy...