LostExit

Sukrč byl očekáván ve Zvláštní škole 10. října večer. Správce doufal, že se tomuto týmu detektivů podaří objasnit 67 let starou záhadu zmizelé učitelky a školnice. Kriminálka nedokázala shromáždit dostatek stop, a tak existuje několik teorií, co se mohlo stát. Pravdu zná asi jen žákyně Tereza, která neopustila jednotřídku, když se obě ženy začaly hádat. Osud si s ní krutě pohrál, od té doby totiž nemluví a její duše je hodně nemocná. Současný správce chtěl splnit přání svého strýčka, který byl jedním z Tereziných spolužáků. Doufal, že bude úspěšnější a záhadu objasní. Byla to naivní představa. Rozhodl se tedy školu opravit s tím, že by sloužila jako malé muzeum. Během rekonstrukce si všiml, že dovnitř někdo chodí. Bláznivá Tereza se po letech vrátila a dělá něco, co by se dalo považovat za dodatečné svědectví - kreslí, píše a upravuje učební pomůcky. Sukrč zjiistili, že pátrání nebude jednoduché. V malé chodbě se zdrželi skoro šest minut, ale ve třídě už se jim dařilo výrazně lépe a po jedné správcově radě ze školního rozhlasu si mohli ve 39. minutě odemknout kabinet. I tam byli úspěšní a správcův hlas slyšeli jen jednou. Ale čas je těžký soupeř. Na závěrečné vyhodnocení indícií zůstalo Sukrč necelých sedm minut. Srpávce jim ještě pomohl s dohledáním některých stop a potom už zazvonilo. Bláznivá Tereza se sem večer zrovna nehrnula, a tak o pár minut později popadli důkaz, kterým definitivně uzavřeli případ zmizelé učitelky a školnice.

Das Zuschauer-Team "Neevemka" aus Berlin kam fast nicht dazu, Die Verschwundenen zu sehen, aber am Ende hatten sie Glück. Aber hatten sie wirklich Glück? Denn der lokale Projektionist hatte keinen guten Ruf und wollte anscheinend keine Besucher rauslassen. Die Zuschauer erhielten ein hartes Ultimatum. Sie mussten sich eine noch härtere Antwort überlegen...