St. CLARI

https://spiritobchod.cz/blog/mimoradny-objev-na-severu-cech-n764

Mimořádný objev na severu Čech Ostatky mučedníka ukrývaly poklad...

MUSÍME SE VÍC MODLIT A TAKY VÍC PRACOVAT.

Zúčastnil jsem se nedávno eparchiálního shromáždění naší Pražské eparchie. Náš arciděkan otec Vachata mne o to požádal, neboť ho skolila nemoc a nemohl se sám účastnit. Udělal jsem to rád také proto, že jsem v posledních měsících blíže komunikoval s naším Vladykou Michalem a znám jeho snahu a starost o budoucnost našeho společenství.

Bylo mi milé vidět naše otce, sestry a bratry a celé naše společenství. Co mi milé nebylo, byla vize naší budoucnosti s ohledem na ekonomické zázemí. V jeden moment jsem slyšel chrámem znít slova otce, který moderoval shromáždění, a který pronesl zajímavou větu. „Již několik let mají naši otcové zmražené platy a bylo by třeba sjednat nápravu. To je a bude úkol vedení naší církve a zejména Eparchiální rady“. Není to doslovné, ale vystihuje to smysl jeho slov.
Pravda a budoucnost jsou bohužel daleko děsivější. Nestojí před našim společenstvím otázka jak, a o kolik zvednout zasloužené platy našich duchovních a zaměstnanců, ale kde na ně vůbec vzít v budoucích letech peníze! A to je myšlenka, kterou bych rád rozvedl.

V posledních letech a zejména ve vztahu k církevním restitucím tak nějak odnikud vytanul pocit, že tato cesta vypořádání se se státem je pro naše společenství a církev výhodná. Není a nikdy nebyla a jediná komu vyhovuje jsou naši katoličtí souputníci, respektive Církev Katolická.
Před několika lety, vzhledem ke svým možnostem a kontaktům, jsem zprostředkoval setkání vedení naší církve se zástupcem bankovní instituce, která se zabývá nastavením správy velkých společenství a mimochodem se tato instituce také podílela na doporučení jak a kam investovat restituční peníze Katolické církve. Po seznámení se a zhodnocení naší situace, tedy tím jaké před sebou naše eparchie má v budoucnu příjmy a jaké náklady dospěl tento odborník k jednoznačnému závěru. Nebudeme soběstační a schopní se uživit z vlastních zdrojů.

Neexistuje způsob, jak uložit a nebo investovat „naše pravoslavné“ peníze tak, aby po odluce od státu a jejího financování mohla naše církev přežít v dnešní podobě. Rozumějme ekonomické a hospodářské podobě. Píší to z pozice člena naší obce, který do Teplic a Krupky pomohl získat finanční podporu v řádech statisíců, a který se jako iniciátor projektu poutního místa nad ostatky ST. Clari přičinil o soběstačnost naší obce do budoucna. Stejně tak iniciuji a pomáhám i s iniciativou “soběstačnosti”, na žádost Vladyky a otce Vachaty, v nedaleké Bílině.

Mám zkušenosti s vedení obchodních společností, s vedení státu na nejvyšší úrovni i s vedením obce, tedy města, ale i církevní obce u nás v Teplicích. Zodpovědně mohu prohlásit, že jedinou šancí pro naší eparchii je investovat energii, v jakékoliv formě, do práce, která bude generovat naší životaschopnost z výnosu. Pokud má někdo představu, že peníze z restitucí uložíme na nějaký účet a budeme žít z dividend, pak mám pro něj smutnou zprávu. Máme na to málo peněz.

Dnešní úrokové sazby jsou tak nízké, že to nestačí na dobré žití a blížíme se k úrokovým sazbám záporným, takže za uložení peněz budeme ještě platit. Ti z nás, kdo mají uloženy část peněz v Eurech to již vědí. Dostat na korunový účet úrok nad 1,5 procenta je zázrak, který se nás netýká. Pokud uložíme miliardu dostaneme za rok 15.000.000,- a to nejenže nestačí, ale není v tom žádná jistota.

Máme před sebou několik málo let, kdy je nutné dobře spočítat a vymyslet jak naší církev zajistit materiálně a ekonomicky, ale také ideové ve smyslu světském. To by mělo být hlavní cílem eparchiální rady a její hlavní zodpovědností. Přinést vizi a řešení a realizovat je. Respektive napomoci našemu Vladykovi v tomto nelehkém úkolu. Protože mám v této oblasti zkušenosti odvážím se tvrdit, že to bude věc nelehká, ba nadmíru složitá a pracná. Bude nutná práce od nás všech v církvi a bude třeba začít nejpozději včera. Jako předseda neziskové charitativní organizace, která realizuje projekty za miliony korun vidím možnosti a potenciál v sociální sféře. A také v komunikaci se státem na společných projektech.

Jsem optimista a věřím našemu společenství i požehnání, které má od Boha, ale také jsem realista a vím, že se musíme zasloužit, každý z nás a že prosperita je vždy odrazem práce a požehnání . Vím, že Vladyka již činí kroky, které se tohoto problému dotýkají a věřím v jeho schopností. Zejména schopnosti přesvědčit a motivovat svou osobností odborníky a všechny ty, kteří mohou pomoci. Doufám ve schopnosti nové eparchiální tady a její schopnosti sloužit a pracovat a ne touhy rozhodovat. A i tak si myslím, že bude třeba se víc modlit a víc pracovat.

Tomáš Jarolím

Foto: Vladyka Michal u ostatků ST.Clari